svišť
See also: svīst
Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *sviščь, of imitative origin (making whistling sounds). By surface analysis, deverbal from svištět (“to whiz”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsvɪʃc]
Noun
svišť m anim
Declension
Declension of svišť (soft masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | svišť | svišti |
| genitive | sviště | svišťů |
| dative | svišťovi, svišti | svišťům |
| accusative | sviště | sviště |
| vocative | svišti | svišti |
| locative | svišťovi, svišti | svištích |
| instrumental | svištěm | svišti |
Further reading
- “svišť”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “svišť”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “svišť”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026