otčík
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech otčík. By surface analysis, otec + -ík.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈot͡ʃiːk]
Noun
otčík m anim
Declension
Declension of otčík (velar masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | otčík | otčíci |
| genitive | otčíka | otčíků |
| dative | otčíkovi, otčíku | otčíkům |
| accusative | otčíka | otčíky |
| vocative | otčíku | otčíci |
| locative | otčíkovi, otčíku | otčících |
| instrumental | otčíkem | otčíky |
Further reading
- “otčík”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “otčík”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “otčík”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026
Old Czech
Etymology
Pronunciation
Noun
otčík m pers
Declension
Declension of otčík (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | otčík | otčíky | otčíci, otčíkové |
| genitive | otčíka | otčíkú | otčíkóv |
| dative | otčíku, otčíkovi | otčíkoma | otčíkóm |
| accusative | otčíka | otčíky | otčíky |
| vocative | otčíče | otčíky | otčíci, otčíkové |
| locative | otčíku, otčíkovi | otčíkú | otčíciech |
| instrumental | otčíkem | otčíkoma | otčíky |
Descendants
- Czech: otčík
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “otčík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
Old Slovak
Noun
otčík m pers (diminutive otčíček)
Further reading
- Majtán, Milan et al., editors (1991–2008), “otčík”, in Historický slovník slovenského jazyka [Historical Dictionary of the Slovak Language] (in Slovak), volumes 1–7 (A – Ž), Bratislava: VEDA, →OCLC