hpán
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *gъpanъ.
Pronunciation
Noun
hpán m pers
- alternative form of pán
Declension
Declension of hpán (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | hpán | hpány | hpáni, hpánové |
| genitive | hpána, hpánu | hpánú | hpánóv |
| dative | hpánu | hpánoma | hpánóm |
| accusative | hpán | hpány | hpány |
| vocative | hpáne | hpány | hpáni, hpánové |
| locative | hpáně, hpánu | hpánú | hpániech |
| instrumental | hpánem | hpánoma | hpány |
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “hpán”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění