zvyk
Czech
Etymology
Deverbal from zvyknout. First attested in the 15th century.[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈzvɪk]
Audio: (file)
Noun
zvyk m inan
Declension
Declension of zvyk (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | zvyk | zvyky |
| genitive | zvyku | zvyků |
| dative | zvyku | zvykům |
| accusative | zvyk | zvyky |
| vocative | zvyku | zvyky |
| locative | zvyku | zvycích |
| instrumental | zvykem | zvyky |
Derived terms
Related terms
References
- ^ Rejzek, Jiří (2015), “zvyk”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 813
Further reading
- “zvyk”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zvyk”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zvyk”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026