vieko
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *věko.
Pronunciation
Noun
vieko n (diminutive viečce or viečko)
Declension
Declension of vieko (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | vieko | viecě | vieka |
| genitive | vieka | viekú | viek |
| dative | vieku | viekoma | viekóm |
| accusative | vieko | viecě | vieka |
| vocative | vieko | viecě | vieka |
| locative | viecě, vieku | viekú | vieciech |
| instrumental | viekem | viekoma | vieky |
Descendants
- Czech: víko
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “vieko”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění