víš
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈviːʃ]
Verb
víš
- second-person singular present of vědět
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *višь.
Pronunciation
Noun
víš m inan
Declension
Declension of víš (soft o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | víš | víšě | víši, víšové |
| genitive | víšě | víšú | víšóv |
| dative | víšu | víšoma | víšóm |
| accusative | víš | víšě | víšě |
| vocative | víšu | víšě | víši, víšové |
| locative | víši, víšu | víšú | víších |
| instrumental | víšem | víšoma | víši |
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “víš”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění