spěch

See also: spech

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech spěch, from Proto-Slavic *spěxъ. Deverbal from spět. This etymology is incomplete. You can help Wiktionary by elaborating on the origins of this term.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈspjɛx]
  • Hyphenation: spěch
  • Rhymes: -ɛx

Noun

spěch m inan

  1. haste, hurry
    Synonyms: chvat, kvap, kvalt, fofr

Declension

Declension of spěch (velar masculine inanimate)
singular plural
nominative spěch spěchy
genitive spěchu spěchů
dative spěchu spěchům
accusative spěch spěchy
vocative spěchu spěchy
locative spěchu spěších
instrumental spěchem spěchy

Derived terms

Further reading

Old Czech

Etymology

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

Pronunciation

  • IPA(key): (13th CE) /ˈspi̯ɛx/
  • IPA(key): (15th CE) /ˈspjɛx/

Noun

spěch m inan

  1. benefit

Declension

Declension of spěch (hard o-stem)
singular dual plural
nominative spěch spěchy spěši, spěchové
genitive spěcha, spěchu spěchú spěchóv
dative spěchu spěchoma spěchóm
accusative spěch spěchy spěchy
vocative spěše spěchy spěši, spěchové
locative spěšě, spěchu spěchú spěšiech
instrumental spěchem spěchoma spěchy
This table shows the most common forms around the 13th century.

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.