pútník
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *pǫtьnikъ. By surface analysis, pút + -ník.
Pronunciation
Noun
pútník m pers (female equivalent pútnicě)
Declension
Declension of pútník (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | pútník | pútníky | pútníci, pútníkové |
| genitive | pútníka | pútníkú | pútníkóv |
| dative | pútníku, pútníkovi | pútníkoma | pútníkóm |
| accusative | pútníka | pútníky | pútníky |
| vocative | pútníče | pútníky | pútníci, pútníkové |
| locative | pútníku, pútníkovi | pútníkú | pútníciech |
| instrumental | pútníkem | pútníkoma | pútníky |
Descendants
- Czech: poutník
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “pútník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění