organismus

• organizmus m

• IPA^(key): [ˈorɡanɪzmus]
• Hyphenation: or‧ga‧ni‧s‧mus

organismus m inan

1. organism

• “organismus”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “organismus”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “organismus”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Internationalism, from Ancient Greek ὄργᾰνον (órgănon) +‎ -ismus.

• (Classical Latin) IPA^(key): [ɔr.ɡaˈnɪs.mʊs]
• (modern Italianate Ecclesiastical) IPA^(key): [or.ɡaˈniz.mus]

organismus m (genitive organismī); second declension (New Latin)

1. organism [from 1706]

Second-declension noun.

• Italian: organismo

• R. E. Latham, D. R. Howlett, & R. K. Ashdowne, editors (1975–2013), “organismus”, in Dictionary of Medieval Latin from British Sources‎^[1], London: Oxford University Press for the British Academy, →ISBN, →OCLC
• "organismus", in Charles du Fresne du Cange, Glossarium Mediæ et Infimæ Latinitatis (augmented edition with additions by D. P. Carpenterius, Adelungius and others, edited by Léopold Favre, 1883–1887)