mendík
See also: mendik
Old Czech
Etymology
Coined by Klaret based on Latin mendicus. First attested in the 14th century.
Pronunciation
Noun
mendík m pers
Declension
Declension of mendík (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | mendík | mendíky | mendíci, mendíkové |
| genitive | mendíka | mendíkú | mendíkóv |
| dative | mendíku, mendíkovi | mendíkoma | mendíkóm |
| accusative | mendíka | mendíky | mendíky |
| vocative | mendíče | mendíky | mendíci, mendíkové |
| locative | mendíku, mendíkovi | mendíkú | mendíciech |
| instrumental | mendíkem | mendíkoma | mendíky |
Further reading
- Michálek, Emanuel (1989), Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 41
- Jan Gebauer (1903–1916), “mendík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění