jěz

See also: jez

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ězъ. First attested in the 14th century.^[1]

Pronunciation

IPA^(key): (13^th CE) /ˈji̯ɛz/
IPA^(key): (15^th CE) /ˈjɛs/

Noun

jěz m inan

weir

Declension

Declension of jěz (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jěz	jězy	jězi, jězové
genitive	jěza, jězu	jězú	jězóv
dative	jězu	jězoma	jězóm
accusative	jěz	jězy	jězy
vocative	jěze	jězy	jězi, jězové
locative	jězě, jězu	jězú	jěziech
instrumental	jězem	jězoma	jězy

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

Czech: jez

References

^ Rejzek, Jiří (2015), “jěz”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 275

Further reading

Jan Gebauer (1903–1916), “jěz”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Upper Sorbian

Verb

jěz

third-person singular imperative of jěsć