blída
Old Czech
Etymology
Borrowed from Middle High German blīde, from Latin blīda.
Pronunciation
Noun
blída f
Declension
Declension of blída (hard a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | blída | blídě | blídy |
| genitive | blídy | blídú | blíd |
| dative | blídě | blídama | blídám |
| accusative | blídu | blídě | blídy |
| vocative | blído | blídě | blídy |
| locative | blídě | blídú | blídách |
| instrumental | blídú | blídama | blídami |
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “blída”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění