anýž
Old Czech
Etymology
Borrowed from Middle High German anīs, from Latin anisum, from Ancient Greek ἄνισον (ánison). First attested in the 14th century.[1]
Pronunciation
Noun
anýž m inan
Declension
Declension of anýž (soft o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | anýž | anýžě | anýži, anýžové |
| genitive | anýžě | anýžú | anýžóv |
| dative | anýžu | anýžoma | anýžóm |
| accusative | anýž | anýžě | anýžě |
| vocative | anýžu | anýžě | anýži, anýžové |
| locative | anýži, anýžu | anýžú | anýžích |
| instrumental | anýžem | anýžoma | anýži |
Descendants
- Czech: anýz
References
- ^ Rejzek, Jiří (2015), “anýž”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 59
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “anýž”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění