чоловѣкъ

Old Ruthenian

Etymology

Inherited from Old East Slavic человѣкъ (čelověkŭ), from Proto-Slavic *čelověkъ.

Noun

чоловѣкъ • (čolověk) m

  1. man, human

Declension

Declension of чоловѣкъ (čolověk) (hard o-stem)
singular plural
nominative чоловѣкъ (čolověk) чоловѣки (čolověki)
genitive чоловѣка (čolověka) чоловѣковъ (čolověkov)
dative чоловѣку, чоловѣковѣ (čolověku, čolověkově) чоловѣкамъ (čolověkam)
accusative чоловѣка (čolověka) чоловѣкы, чоловѣковъ (čolověky, čolověkov)
instrumental чоловѣкомъ (čolověkom) чоловѣками (čolověkami)
locative чоловѣкѣ, чоловѣковѣ (čolověkě, čolověkově) чоловѣкахъ (čolověkax)
vocative чоловѣке (čolověke) чоловѣки (čolověki)

Descendants

  • Belarusian: чалаве́к (čalavjék)
  • Carpathian Rusyn: чолові́к (čolovík)
  • Ukrainian: чолові́к (čolovík)
This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.