кочет
Russian
Etymology
Inherited from Old East Slavic кочьтъ (kočĭtŭ), ultimately from a suffixal form of Proto-Slavic *kokotъ; compare Belarusian ко́чат (kóčat), Polish koczot.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkot͡ɕɪt]
Noun
ко́чет • (kóčet) m anim (genitive ко́чета, nominative plural ко́четы or кочета́, genitive plural ко́четов or кочето́в, relational adjective кочети́ный)
Declension
Declension of ко́чет (anim masc-form hard-stem accent-a/c irreg)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | ко́чет kóčet |
ко́четы, кочета́△ kóčety, kočetá△ |
| genitive | ко́чета kóčeta |
ко́четов, кочето́в kóčetov, kočetóv |
| dative | ко́чету kóčetu |
ко́четам, кочета́м kóčetam, kočetám |
| accusative | ко́чета kóčeta |
ко́четов, кочето́в kóčetov, kočetóv |
| instrumental | ко́четом kóčetom |
ко́четами, кочета́ми kóčetami, kočetámi |
| prepositional | ко́чете kóčete |
ко́четах, кочета́х kóčetax, kočetáx |
△ Irregular.
References
- Shansky, N. M., editor (1982), “кочет”, in Этимологический словарь русского языка [Etymological Dictionary of the Russian Language] (in Russian), volume 2, number 8 (К), Moscow: Moscow University Press, page 364