šavle
See also: savle
Czech
Etymology
Probably from Polish szabla, from Russian са́бля (sáblja), with Turkic origins.[1] Cognate with sabre.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʃavlɛ]
Noun
šavle f
Usage notes
- The term is usually used for a sabre; the usual term for a scimitar is turecká šavle.
Declension
Declension of šavle (soft feminine)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | šavle | šavle |
| genitive | šavle | šavlí |
| dative | šavli | šavlím |
| accusative | šavli | šavle |
| vocative | šavle | šavle |
| locative | šavli | šavlích |
| instrumental | šavlí | šavlemi |
Derived terms
- hodit šavli
- šavlovat
- šavlozubý
- turecká šavle
References
- ^ Rejzek, Jiří (2007), “šavle”, in Český etymologický slovník (in Czech), Leda
Further reading
- “šavle”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “šavle”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
Old Czech
Etymology
Derived from Turkic. First attested in the 15th century.[1]
Pronunciation
Noun
šavle f
Declension
Declension of šavle (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | šavle | šavli | šavle |
| genitive | šavle | šavľú | šavlí, šavl |
| dative | šavli | šavlema | šavlém |
| accusative | šavľu | šavli | šavle |
| vocative | šavle | šavli | šavle |
| locative | šavli | šavľú | šavléch |
| instrumental | šavľú | šavlema | šavlemi |
Descendants
- Czech: šavle
References
- ^ Rejzek, Jiří (2015), “šavle”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 686
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916), “šavle”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění